Osud zámeckého parku po r. 1945

(devastace,záchrana,obnova)

Po nešťastném vysídlení původního obyvatelstva a příchodem obyvatelů nových, se vše od základů v naší obci změnilo. Ničivá třídní ideologie způsobila všeobecný chaos, degenerace myšlení, což mělo za následek ničení nejen kulturních hodnot.

Zámecký park s kultivovanou zelení se stal terčem mnoha barbarských útoků. Ničily se a vykopávaly okrasné dřeviny, květiny, stromy,keře. Nádherné voliéry s cizokrajným ptactvem i zvířaty a s ostatními součásti zámeckého parku byly s důkladností zničeny. Všude se hledaly poklady, všechno se rozkopávalo. K neuvěření, co za několik málo let nenávratně zmizelo pod rukama lidí, pro které měl být tento kraj novým domovem.

Po založení jednotného zemědělského družstva po r. 1948, se zámecký park přeměnil v pastviště pro dobytek. Soudruh předseda JZD i MNV na protest několika slušných lidí, kteří nebyli odsunuti prohlásili, že pracující mají nárok při budování socialistické společnosti na kvalitní mléko. Krávy si skutečně pochutnávaly na vzácných bylinách, květinách, okrasných dřevinách. Jaká byl tučnost mléka z této vydatné pastvy jsem však nikdy nezjistil. Po rozebrání kamenné zídky se park otevřel ze všech světových stran a tak mohli občané beztrestně navážel veškerý odpad a nepotřebnou veteš. Park se tak stal po mnoha let obecním smetištěm. Nikomu z představitelů obce to nevadilo, ba naopak, šli ostatním příkladem.

A tak z bývalé nádhery zde nezůstalo za pouhých pět let téměř nic. Jen staré věkovité stromy, které tu hrůzu přežily, jsou dodnes němými svědky této apokalypsy.

Další pohromou pro park bylo založení Státní traktorové stanice (STS) ve zbylých hospodářských budovách patřících k zámku. Jejím úkolem bylo pomáhat družstevníkům i v ostatních obcích při zemědělských pracích. Park poskytl zaměstnancům STS jedinečnou příležitost, jak vyzkoušet opravené traktory. Z parku se stalo závodiště, autodrom. Proháněli se loukami i křovinami a soutěžili mezi sebou, komu to lépe pojede. Zůstávaly po nich hluboké brázdy a zničená flora i fauna, která tu ještě přežívala po zničujících předešlých létech. Po zrušení STS se všechny hospodářské budovy včetně sýpek, lesní správy, bytů zaměstnanců velkostatků a chlévů bezdůvodně zbouraly a srovnaly se zemí. Dodnes mohly tyto velmi působivé stavby sloužit obci.

Děj událostí se neúprosně odvíjel dále a následující pohromy nedaly na sebe dlouho čekat. Park vytrvale zarůstal plevelnými bylinami a dřevinami jako v Šípkové Růžence. Louky, cestičky, vše zmizelo v buření. Jen napříč parku, kudy chodili lidé k vlakovému nádraží, byla prošlapaná cestička. Po roce 1960 už veškerá sláva i krása zámeckého parku zanikla. Staleté stromy bylo možno spatřit jen ze vzdálenosti několika metrů. Zelený klenot Slezska, někdejší chlouba našich předků připomínal neprodyšný brazilský prales s tím rozdílem, že zde navíc hyzdily odpadky civilizace a stavební ruiny.

Krásu přírody umocňuje každá scenérie s vodní plochou, která nás vybízí k hlubokému rozjímání. Volně plynoucí potok v zámeckém parku, byl jeho opravdovou okrasou. Snad úpravou byl organicky začleněn do prostoru areálu parku a vytvářel věrohodný dojem původního potoka.

Až do roku 1945 voda z potoka mlýnského náhonu před vstupem do parku roztáčela vodní kolo a mlelo se obilí pro široké okolí. Mlýnská budova č.p.19 patřící k zámku sice zůstala zachována jako obecní dům, ale krásné vodní kolo se strojovnou se po válce bezdůvodně zničilo a kovové části se odvezly do kovošrotu, aby bylo na kořalku. Stejný osud potkal i elektrárnu s vodní turbinou, která vyráběla elektřinu pro potřebu zámku a mlýna. Stála blízko řeky Zlaté Opavice naproti hasičárny. Obec tak přišla o dvě krásná technická díla "díky" barbarům, kterým nebylo nic svaté a lhostejnosti úředníků, kteří jim k tomu dali své požehnání. Mlýnský náhon byl záhy natolik zničen, že se v parku vytvářela na několik míst bažina. Krásné můstky klenoucí se přes vodní hladinu se strhly, aby už nikomu nemohly posloužit. Stavidla, nádherné kovářské práce, byla na jaře v r. 1960 zlikvidována na příkaz místního národního výboru a okresního národního výboru pyrotechniky. Ruiny dodnes leží rozházeny v parku okolo míst, kde krásná technická díla stála před výbuchem trhavin. Stejný osud měl potkat i zámek. Ten jsme s p. Ottou Mouralem odvrátili.

Když se nakonec mlýnský náhon tekoucí od splavu v Opavici až po ústí řeky Zlaté Opavice pod školu v Linhartovech zavezl různými odpady a haraburdím, přestala definitivně voda téct a koryto bez vody rychle zarostlo buřením. Čirá tekoucí voda, veliké množství různých ryb, mihulí, úhořů a raků, vše nenávratně zmizelo "díky" strašné lidské hlouposti, lhostejnosti a zvrácenému pohledu na krásu vytvořenou našimi předky. Právem to můžeme nazvat zločinem.

Malý potůček tekoucí z polí nad nádražím jen v době jarního tání a silnějších dešťů nemůže nahradit stálé oživení parkových prostorů. Vzhledem k různým necitlivým a bezohledným úpravám terénu mimo obvod parku je dnes obnova mlýnského náhonu v současné době téměř nemožná.

Mlýn, mlýnský náhon, stavidla, vodní elektrárna, vodotrysky před průčelím zámku a další vzácná technická díla zmizela navždy do propadliště zašlých časů k veliké neodpustitelné a nenahraditelné škodě pro další generace.

Technická díla a ostatní vybavení parku byla totálně zničená a park se za velmi krátkou dobu změnil v neprodyšnou džungli a smetiště. Zachránily se jen staré stromy, které odolaly nepřízeň času a několik málo okrasných dřevin, které stačily zarůst keři a nebyly tak vidět.

Nastala všeobecná zkáza parku, zámku a ostatních kulturních hodnot. Původci těchto zločineckých praktik a aktivit nebyly nikdy potrestáni, protože současné zákony jim umožnily jejich beztrestnost. Bohužel tito lidé s různými stupni inteligence prováděli tyto akce bez svědomí vůči svému budoucímu potomstvu.

V roce 1970 jsem se pevně rozhodl zachránit tento bývalý zelený klenot Slezska. Od žádného orgánu státní moci nebylo možno získat oficiální povolení, a tak jsem se pustil do záchrany zámeckého parku na vlastní pěst. Nespočet hodin po zaměstnání, o sobotách a nedělích, zcela zdarma a sám, jsem se prodíral s pilkou a sekerou houštinami. Moje první práce spočívala v zachraňování architektonických dominant parku. První strom, který jsem oprostil ze sevření buřeně byl jinan dvoulaločný. Snad v tom byl i symbol. Tento velmi vzácný strom je stejného stáří jako já. Po prvních dnech mé práce přišlo několik udání, že v parku provádím nedovolené zásahy do porostu, a tak jsem se v noci vkrádal jako lupič s baterkou a vyřezával a vysekával plevelné dřeviny po mnoha týdnů. Moje práce byla neustále kritizována lidmi, kteří nerozeznali smrk od vrby a sasanku od pampelišky. Neustále si stěžovali na MNV a policii lidé, kteří se zasloužili o ten smutný stav. Byl jsem jejich černé svědomí. Nebylo nikoho, kdo by alespoň z části chápal moje úsilí. Nerad na to po tolika letech vzpomínám. Co záští a nenávisti vůči mé osobě bylo adresováno, jen těžko uvěřit. Přicházely dny, kdy jsem se parku vyhýbal, aby mě to dále nepokoušelo, ale ta nechuť mi vydržela nejvýše jen několik dnů. Boj s buření byl neúprosný a těžký a s byrokracií ještě těžší. Z pařízku znovu a znovu vyrážely výmladky a co už jednou bylo oproštěno od plevelných dřevin, to opět zarůstalo. Koncem 70. let už mi s prací pomáhala manželka Zdeňka.

Další neméně těžký úkol byl obnovit louky. Tisíce plevelných keřů a stromků bylo nutno vyřezat, kořeny vyklučit, vzniklé jamky zavézt zeminou a srovnat terén. Úmorná dřina. V tom zlém čase byla nadále moje aktivita stále ostře sledována SNB a místními přisluhovači PS-VB (pomocná stráž veřejné bezpečnosti). Nesčetná udání jsou toho důkazem. Těšil jsem se na okamžik, kdy budu moci zasadit první okrasnou dřevinu, neboť nebylo předtím místečka, kde by se mohla umístit ke zdárnému růstu.

80. léta byla pro mě radostná i smutná. Radostná proto, že se mohlo konečně začít s novou výsadbou okrasných dřevin, kterou předcházela téměř desetiletá úmorná práce s likvidací buřeně, plevelných dřevin, obnovování louk a přípravou půdy pro výsadbu. Je nutné si uvědomit, že o park nebylo vůbec pečováno téměř 30 let. Za tuto dobu na ploše 7 ha narostlo obrovské množství nežádoucích rostlin všeho druhu. Vytoužená chvíle konečně nadešla a z naší zahrady napěstované okrasné dřeviny se mohly nasadit do zámeckého parku. První okrasný keř, který po vysázení rozkvetl, byla japonská azalka (Azalea mollis). Rozkvetla nádherně zlatými voňavými květy. Nejsem příliš romantická duše, ale já ty květy políbil.

Doufal jsem, že domácí i cizí občané si budou vážit vynaložené práce i krásy, která každým jarem začala rozkvétat. Hluboce jsem se mýlil. Snad nebylo jediného dne, aby v parku něco nescházelo nebo nebylo zničeno. Okrasné dřeviny jsme s manželkou pěstovali doma na zahradě a museli chybějící sortiment často dosazovat. Místo v parku rozkvétaly okrasné rostliny i v cizích zahradách v širém okolí. Nezbylo, než přistoupit k drastickému řešení. Po několika let i když s těžkým srdcem bylo nutno vylamovat květní pupeny, aby okrasné dřeviny přece jen nebyly tak nápadné a nelákaly tak pozornosti vandalů, neboť co rozkvetlo, to bylo zcizeno. Těžko pochopit, kde se v lidech stále bere drzost zanechat po sobě jen zkázu a spoušť. Hluboce zakořeněné a vzrostlé jedince už sice nešlo vykopat a ukrást, ale poškodit nebo zničit ano. Při každoroční inventuře v pozdějších letech bylo zaznamenáno až 80-90 % zmizelých vysázených rostlin. Sadovnické kompozice vytvořené s láskou a s nadšením tak velmi ztráceny na hodnotě, někdy zanikly úplně a musely se znovu obnovit. Situace se značně zlepšila v polovině 80.let začleněním Linhartov do střediskové obce města Albrechtic.

S pochopením byly přijaty moje návrhy na další práce, spojené tentokrát i s bohatší výsadbou okrasných rostlin, regulace a úprava potoka a osvětlení.

Aby výsadba byla provedena dle všech estetických zásad a vytvořila se tak harmonie s původními i ostatními dřevinami jsem o radu a pomoc požádal fundovaného odborníka Jiřího Janoška z arboreta Nového Dvora. Tento velmi ochotně a rád vyhověl mému přání a svými bohatými zkušenostmi, vysokou odborností a vytříbeným vkusem značně přispěl k vytvoření sadovnických kompozic.

Předseda MNV Ing. Petr Krátký a tajemník Karel Gančarčík z Města Albrechtic se zájmem sledovali a zajišťovali po materiální a částečně i po finanční stránce moji práci.

Škoda jen, že další kandidáti, kteří převzali po nich funkce je nenásledovali a osud parku, později arboreta, jim byl naprosto lhostejný a napáchali svým nezájmem ohromné nenahraditelné škody.

V těchto příznivých letech jsem byl členem komise Památkové péče a ochrany přírody při radě ONV v Bruntále. Vedoucí odboru kultury, pod kterou tato komise pracovala, byla Ing. Libuše Žákovská. Tato neobyčejně inteligentní, vzdělaná a moudrá žena, vůbec jako první, plně pochopila smysl mého nadšení pro záchranu a obnovu zeleného klenotu Slezska. Právem jí patří můj obdiv i největší dík za nevšední podporu i za finanční zajištění všech důležitých prací. Jedině s její podporou se mohly realizovat moje smělé plány a přistoupit tak za uskutečnění mých snah za znovunavrácení věhlasu zámeckého parku a vytvořit tak předpoklad k získání prvního statutu arboreta v našem regionu. Byl to od počátku obnovy parku můj tajný sen. Za toto šťastné období se provedly další úpravy mlýnského náhonu, potoka protékajícího přes park období dešťů nebo na jaře, čímž se značně zamezily škody při záplavách. Z 80% bylo provedeno oplocení kolem parku a opravy kamenné zídky z jižní strany. Této náročné práce se dobře zhostily Drobné provozovny Hošťálkovy. Staré a nevhodné osvětlení, betonové sloupy se vyměnily za nové, moderní a bylo provedeno mnoho terénních úprav. Také nemalou částku stály odborné tabulky s označením druhů a původu okrasných rostlin, které jsem navrhl,vypracoval a nechal zhotovit. Dne 2.6.1985 jsem je se svým vnukem Heřmánkem rozmístil po celém areálu parku. Velmi obohatily kulturní úroveň zámeckého parku, neboť značně přispěly k poučení a obohacení vědomostí návštěvníků.

S manželkou Zdeňkou a vnukem Heřmánkem jsme v těchto příznivých letech nasadili stovky cenných exotických dřevin, původem ze čtyř světadílů, představující obohacení parku o 127 taxonů.

Při první inventuře v r. 1980 před první výsadbou okrasných dřevin jsem zaznamenal pouhých 49 taxonů. Nové druhy a odrůdy byly naše výpěstky. Dalších 72 taxonů představující vysázení několika set rostlin, bylo připraveno pro výsadbu do konce r.1989, rovněž z našich zdrojů.

Obnova vyštěrkovaných cestiček přes 6 km celkové délky, dala mnoho úsilí a práce. Nebylo vůbec vidět, kudy vedly. Vše bylo zarostlé hustou buření. Téměř veškerý svůj volný čas včetně sobot a nedělí jsem obětoval parku. Já sám jsem za 20 let odpracoval bezmála 25 tisíc hodin a manželka Zdeňka 5 tisíc hodin bez nároku na jakoukoliv odměnu a zaplacení vypěstovaných okrasných dřevin. Bylo a je stále velikou hanbou, že vždy po výsadbě nových okrasných rostlin zmizelo nebo se zničilo, jak již bylo předepsáno až 80-90% okrasných dřevin. Ani tabulky s odborným popisem nezůstávají dodnes vandalům bez povšimnutí. Mnohokrát byly rozkopány a některé úplně zničeny. Na jaře r. 1989 jsem obdržel obsílku k soudu do Opavy za rozkrádání socialistického majetku. V tom udání, nevím kdo jej napsal bylo, že nejen ničím v zámeckém parku dřeviny, ale také z nakácených stromů řežu pro stavebníky trámy 20x20 cm aj. řezivo a neplatím z toho žádné daně. Když na moji žádost byly přeměřeny dvěma mně neznámými lidmi pařezy, spíše pařízky, tak bylo zjištěno, že není možno z plevelných dřevin, tj. jívy, bezu, habrů aj., jež měly na pařízku od 2 cm do 16 cm s výškou od 1 m do 5 m nařezat žádné trámy ani fošny či desky. Hrozilo mně tenkrát až 3leté vězení. Úsudek si z toho udělá každý sám. Dodnes mě to trápí. Taková sprostota, obvinit mě z takového nesmyslu. Dospěl jsem k závěru, že pro mnohé lidi je slušnost a úcta k přírodě a všemu krásnému co obohacuje náš duchovní život neznámým pojmem.

Přes všechna ta protivenství rozkvétaly další okrasné dřeviny a byliny, bylo co obdivovat. Upravené louky zářily opět nádhernými květy pomněnek, mateřídoušek, sasanek, sněženek, bledulí, narcisů, kosatců. Tisíce těchto květin jsme vysadili k potěšení návštěvníků. Přísně jsem chránil duté stromy, neboť v parku je mnoho vzácných ptáků, včetně sov, které jsou svým výskytem vázáni na tyto stromy. Spadlé ztrouchnivělé stromy jsem ponechával na svém místě, aby se mohli úspěšně rozmnožovat chránění brouci. Roháč obecný, velmi vzácný brouk se tak v parku opět ve větší míře vyskytuje. Nosorožíci, vzácní brouci se ve ztrouchnivělém dřevě úspěšně rozmnožují. I méně vzácní brouci se opět v hojné míře objevují. Aby se do přírody mohli vrátit motýli, vysadili jsme s manželkou Zdeňkou stovky motýlokvětých bylin a keřů, které přilákaly tisíce motýlů. Otakárek fenyklový, Batolec duhový, perleťovci a další nádherní motýli, které jsem neviděl několik desetiletí, se opět vrátili do naší krásné kouzelné přírody.

Návštěvníci odcházeli z parku velmi spokojeni. Provedl jsem nespočet historických a dendrologických přednášek pro všechny stupně našich škol, od základních po university. Můžu s uspokojením říci, že 80. léta byla vcelku velmi úspěšná, neboť se nám s manželkou po letech poctivé práce podařilo provést mnoho významných změn, které si zámecký park po předešlých zničujících letech plným právem zasloužil.

Moudré staré stromy, po celý čas obnovy a vzkříšení bývalé slávy vděčně přihlížely, jak zámecký park opět nabýval na kráse a významu a staly se osobnostmi mezi ostatními dřevinami. Pod jejím příkrovem bohatě začínaly rozkvétat cizokrajné rostliny. Vím, že je rádi dodnes přijímají do svého společenství, tak jako za dávných časů, kdy se park zakládal a pod jejich košatými korunami se procházeli linhartovští páni, rytíři, hrabata i knížata. Také mnoho umělců své doby a mnoho přizvaných vzácných hostů.

V roce 1990 už byl zámecký park po stránce architektonické, dendrologické, botanické a zastoupení cizokrajných dřevin na takové úrovni, že jsem mohl požádat o uznání statutu arboreta. Jednání probíhalo na půdě ONV v Bruntále. Přednosta Stanislav Navrátil a vedoucí odboru kultury PhDr. Marie Báhničová s velikým pochopením přijali můj návrh na zřízení prvního arboreta v našem okrese. Okresní úřad v Bruntále proto vydává dne 7.2.1991 v souladu se zákonem číslem 52/1959 Sb. o osvětové činnosti, podle ostatní platné legislativy k okresním úřadům a obecním zastupitelstvím statut arboreta Linhartovy. Po dlouhých letech úmorné práce, odříkání, pomluv a nepochopitelné nenávist vůči mé osoby a naprosté ignorace (až na vzácné výjimky) zodpovědných úřadníků, se konečně naplnil můj životní sen.

Po politickém převratu v roce 1989, nastal všeobecný politický a hospodářský chaos. V nepřehledné džungli a houštinách sametové revoluce obyčejní lidé zmateně bloudili. Mnozí přišli o zaměstnání, pozbyli sociální jistoty. Nebylo z čeho zaplatit základní potřeby. Mnohdy neměli na chleba ani na zaplacení činže. Dobře, a ještě lépe se začalo dařit těm, kteří věděli předem a stačili včas vylézt vysoko na strom.

Moje pracoviště u LZ Města Albrechtic v Artmanově se zrušilo pro nedostatek zájmu ministerstva, podnikového ředitelství atd. Jako vedoucí tohoto pracoviště jsem 12 let zachraňoval původní genofond lesních dřevin Nízkého a Hrubého Jeseníku v oblasti 8. vegetačního lesního stupně, který se nachází v

1050-1350 m n.m.

Velmi záslužná práce, která po revoluci už nikoho nezajímala.

Zákon o lesnictví vydaný v roce 1756 císařovnou Marií Terezií, ctili naši předkové 236 let. Přinesl nebývalý pokrok. Po roce 1990 došlo k zásadním změnám, které negativně ovlivnily hospodaření v našem lesnictví. Rušily se semeno-šlechtitelské stanice, lesní závody, polesí, hájenské úseky...atd.

Manželka Zdeňka v tom čase pracovala jako vedoucí kuchyně v Krnově. Na moje naléhání toto slušné místo opustila a přijala se mnou práci v arboretu. Toto pracoviště bylo zřízeno na základě rozhodnutí rady ONV v Bruntále č. 1091/76 ze dne 9.11.1990 jako samostatné účelové kulturně osvětové zařízení Okresního úřadu v Bruntále, jako odborné pracoviště pro zajištění rozvoje kulturně osvětové činnosti v obvodu jeho působnosti. Arboretum se stává samostatným právním subjektem a mou činností a službami přesahuje rámec stávajícího okresu.

Moje platová výměra činila 1.840,- Kčs a manželky o 220 Kčs méně. Náš nástup do nového zaměstnání byl totožný s datem vyhlášení statu arboreta dne 2.1.1991. Při vstupu do parku prvního dne nás mile přivítal na alši před bránou arboreta párek ledňáčků. Prý přinášejí štěstí.

Vzhledem k rozsahu a náročnosti údržby, výsadby a ochrany arboreta, bylo nezbytné zajistit a nakoupit patřičnou mechanizaci a kvalitní nářadí. ONV Bruntál proto nakoupil v hodnotě 300 tisíc Kčs vše potřebné. Bylo nakoupeno:

MP-Husgvarna +příslušenství
Traktor - sekačka - Husgvarna
Malotraktor MT-8+příslušenství:
návěs sklápěcí, nosný rám,
dvouřadový kultivátor
hrobkovač
nosné brány, smyk, pluh, buldozerová radlice, rotační kypřič, žací lišta
Zádový postřikovač
kompletní zahradnické nářadí

Naši práci jsme zahájili v průběžném odstraňování buřeně, pařezových výmladků, kácení nežádoucích plevelných dřevin...atd. K zamezení přístupu zvěře do arboreta bylo nutno navézt pod pletivem veliké množství kamení a zeminy. Volný prostor dosáhl místy až 30 cm. S prvními teplými jarními dny nám začala radostná práce s vysazováním velikého množství okrasných dřevin. Co do počtu taxonů byl zámecký park rovněž obohacen. Konečně jsme mohli zdárně pokračovat s intenzivnější výsadbou. Během dlouhých 20-ti let jsme doma napěstovali větší množství domácích i exotických dřevin. Pracovalo se denně až 10 hodin, včetně sobot. Na naší zahradě se osázené záhony konečně uvolňovaly a v parku sadovnických kompozic, rozvolněných skupin a solitérů přibývalo. Nová výsadba, mimořádná péče a záchrana dalších architektonických dominant parku zdárně pokračovala. Zámecký park získal opět na kráse a botanické hodnotě. Po dlouhých letech, jsme s manželkou mohli zcela zodpovědně konstatovat, že zámecký park se stal opět zeleným klenotem Slezska.

O arboretu se začalo psát i hovořit v superlativech. Nespočet zájezdů od základních škol po univerzity, vědeckých, botanických a dendrologických pracovišť, včetně turistů ze zahraničí, jsem provázel zámkem i arboretem při historických a dendrologických přednáškách. Ve snaze zvýšit zájem o kulturní dění v mé rodné vísce a přilákat více zájemců o arboretum,zámek a historii našeho regionu, jsem prováděl za jasných hvězdných nocí s mým hvězdářským dalekohledem astronomická pozorování s poutavým povídáním o vesmírných zákonech, pohybu nebeských těles a jeho tajemna. Přednášky se setkaly s mimořádným ohlasem až za hranicemi našeho regionu.

Při osazování dalších uvolněných ploch jsem vycházel z prostorových možností a v souvislosti s tím byly vybrány dřeviny podle jejich vzrůstu a habitu v dospělém stavu. Velmi citlivě bylo přistupováno k osázení ploch pod příkrovem původních stoletých stromů vzbuzujících svou mohutností hlubokou úctu i pokoru. Přísně bylo dbáno na nároky jednotlivých druhů a jejich kultivarů, na stanoviště, jejich ošetřování, nároky na půdu, živiny, délku slunečního svitu...atd. Výsadby probíhaly velmi úspěšně za přispění cenných rad našich předních dendrologů a botaniků Mendelovy Univerzity v Brně, vědeckého ústavu v Průhonicích a vynikajícího znalce z této oblasti Jiřího Janoška z Arboreta Nového Dvora. Stávalo se bohužel často, tak jako v předešlých letech, že opět zmizelo po výsadbě mnoho okrasných dřevin. Bylo co dosazovat.

Estetika hlavních dřevin a jejich výsadba

BOROVICE

Jejich svérázné vzezření a vůně, schopnost vylučovat a ronit kapky pryskyřice podobné slzám, daly podnět k nesčetným legendám. Borovice byly považovány za strom přinášející štěstí a zbavující neštěstí. Byly vysazovány u starobylých asijských paláců jako symbol majestátu císařů a dlouhého života. Dlouhé jarní výhony vzpřímené jako svíčky na vánočním stromku, svítí stříbřitě v zeleni přízemní vegetace. Dovede se přizpůsobit podmínkám prostředí, vegetuje i ve stísněných podmínkách. V dospělosti vyniká harmonické spojení tmavé zeleně jehlic a zářivě světlé hnědi kmenů. Některé druhy se dožívají i několik tisíc let.

Velice jsme se těšili na výsadbu 36 druhů a variet velmi cenných borovic, pocházejících ze třech světadílů. Vyseté na naší zahradě počátkem 80. let vyrostly ve zdravé a krásné stomečky. Vzácná semena jsem získal od našich předních světových dendrologů z vědeckého ústavu Sofronka u Plzně. Mnoho let byla naše spolupráce v oblasti původních borových porostů v Československu velmi plodná. Semena byla darována, jak říkali s úsměvem, "za moji práci šlechtitele při záchraně genofondu jesenických dřevin a hlavně Cvilínské borovice, které už vyzváněl umíráček" Podle těžebního plánu měly skutečně v roce 1988 padnout holosečí poslední zbytky vzácné autochtoní borovice, která tady rostla tisíce let a krášlila naši kouzelnou slezskou přírodu. Ze všech jehličnanů mám nejraději všechny druhy borovic i jejich variety a kultivary, neboť krásně harmonizují s četnými listnatými dřevinami, hlavně s duby a habry s malebnými korunami, které jsou v parku hojně zastoupeny. Nádherné jsou v kombinaci s kvetoucími a stálezelenými druhy listnáčů a výborně se doplňují i s ostatními jehličnany. Stromovité tvary spolu s listnáči jsme vysazovali do rozvolněných skupin nebo jako solitéry. Pro výsadbu solitér byly použity jen vybrané typy, např.: "Columnaris", "Cembra", "Compacta" a další. Zakrslé borovice a jalovce poléhavého vzrůstu vysazovaného do skupin velmi působivě oživily uvolněné plochy na svazích s dalšími druhy okrasných keřů.

Vysázením všech napěstovaných borovic vznikla mimořádná, na sortiment bohatá sbírka, která dle mého soudu předčila většinu zámeckých parků a sbírkových objektů v republice.

SMRK

Majestátní krása smrků a jejich dlouhá životnost vzbuzovaly u našich předků zvláštní úctu. Smrk byl uctíván jako posvátný strom a soudilo se, že jeho koruny obývají dobří lesní duchové. Kolem smrků se pořádaly tajemné obřady, jejichž cílem bylo naklonit si duchy. Tehdy se na větve zavěšovaly zapálené svíce a různé ozdoby. Postupně se tyto obřady staly zvykem a smrk se stal symbolem života a věčného mládí.

Smrky rostou jen na severní polokouli. Jeho kmen je průběžný až do špičky terminálního výhonu.

Smrk je neobyčejně odolný. Pod příkrovem smrkového lesa se můžeme setkat i s trpasličími smrčky vysokými 1 m a kmeny slabými jako tužka, ale starými 50 let. Jakmile se však vytvoří příznivé podmínky, tyto stromy se jakoby probouzejí z hlubokého spánku a začínají rychle růst. Smrk dorůstá 60-ti i více metrů a fyzické stáří je 500, vzácně 800 let.

Pro solitérní a kulisovou výsadbu smrků ze 3 světadílů bylo vysázeno z našich výpěstků 16 druhů a variet. Slušná sbírka taxonů. Druhy s temně zeleným olistěním tvořily velmi působivé kontrastní pozadí s jinými světlejšími dřevinami. Druhy a variety s barevným olistěním, vysázené mezi domácími dřevinami, působily hezkým přirozeným dojmem. Škoda, že jsme neměli namnoženo větší množství i sortiment. Kapacita naší zahrady nebyla příliš veliká. Naší pýchou bylo vypěstování 3 druhů vysokohorského smrku z čínských velehor pocházejících ze severo-západní S´-čchuan z oblasti Sungpan-Ting a jeden druh výjimečně vzácný, Smrk ajanský, jehož domovinou jsou Kurilské ostrovy, Kamčatka a Japonsko. U nás nejsou tyto 4 druhy v parcích a arboretech příliš hojně zastoupeny, a proto jsou poměrně vzácné.V našem arboretu se jim velmi dobře daří. Ve 12-ti letech se už mohly pochlubit první úrodou šišek. Jsou vyhledávány návštěvníky, hlavně dendrologickými odborníky. Semena jsem získal přímo z oblasti původních porostů. Středem zájmu návštěvníků nezůstaly ani převislé typy, taxony smrků např. "pendula", viminalis" a sloupovité tvary "omorika", "virgata", které jsme vysazovali jako solitéry, jejichž majestátní krása vynikne až po dlouhých letech.

MODŘÍN

Mezi jehličnany působí modřín především svou barevností. Brzy na jaře se jeho štíhlá jehlancovitá koruna zahaluje do šťavnaté zeleně světlých a hebounkých chomáčků jehlic. Krása nachově červených samičích šištic vyniká zvláště, třpytí-li se v krůpějích ranní rosy paprsky vycházejícího slunce. Na podzim jeho zlátnoucí koruna jen krátce oživuje zasmušilost zeleně jehličnanů, v jejichž společnosti vyrůstá. Miluje nade vše volnost a slunce. Mnoho modřínů se dožívá i půl tisíciletí.

Při výsadbě nesměly chybět oblíbené jehličnany mé manželky, modříny. Ze základních druhů Larix decidua, leptolepis a sibirica, jsme naroubovali jejich kultivary, které velmi zkrášlily sadovnické kompozice. Efektně se kombinovaly s některými na podzim červeně barvícími listnatými dřevinami a poléhavými jalovci a tisy. Až vyrostou stromovité druhy, budou se obzvláště důstojně vyjímat mezi ostatními jehličnany svou barevností a na podzim zlátnoucí korunou.

JEDLE

Estetická hodnota jedle spočívá ve vzrůstu, barvě a vůni. Je dřevinou středohor a chlumů. Její štíhlý rovný kmen s jemnou kůrou je hustě pokryt větvemi. Spodní větve začínají růst u země a při doteku s půdou se rychle zakořeňují a vytvářejí malebnou skupinu jedliček obklopujících mateřský strom. Sytě zelené koruny dospělých jedlí ozdobené vzpřímeně stojícími šiškami, patří mezi nejkrásnější parkové stromy. Člověk obklopený vůní pryskyřice nachází v modravém stínu jejich korun klid a odpočinek. V příznivých podmínkách dosahují mnohé jedle až 80 m a stáří 800 let.

V zámeckém parku s rozlohou 7,02 ha se přímo nabízela možnost výsadby jedlí. Jedle působí vážným, vznešeným a někdy i ponurým dojmem. Jsou neodmyslitelnou součástí všech parků. Devět druhů ze třech světadílů obohatilo sortiment arboreta. Semena byla získána přímo ze země původu. Druhy s tmavými jehlicemi vysazovány při vytváření tmavších kulis a pozadí pro světlejší předsadby jiných rostlin, působily přirozeným a hezkým dojmem při vytváření sadovnických kompozic. Druhy s nižším vzrůstem vysázené do rozvolněných skupin poskytly návštěvníkům kouzelný pohled. Stromovité jedle vysázené jako solitéry, budou v dospělosti nádherně harmonizovat se smrky, borovicemi, duby, tisy a stálezelenými okrasnými keři. Ve voňavých stínech jejich vznešených korun budou návštěvníci nacházet klid duše a dokonalou harmonii s okolní přírodou.

TISY

Náleží k nejživotnějším a nejdéle žijícím dřevinám vůbec. První objevení tisu spadá do třetihor - pliocénu. Považujeme-li však za praotce rodu tisů Taxodium cretaceum, pak u nás rostly tisy už v druhohorách v době křídové tj. asi před 250 mil. let. Celkem existuje asi 8 druhů, které jsou rozšířené na severní polokouli. Jsou si velmi podobné. Rozeznat jednotlivé druhy a jejich kultivary vyžaduje odbornost. Snášejí výborně řez a tvarují se na živé ploty, stěny a různé barokní i jiné tvary a figury. Jsou nepostradatelné v pravidelně řešených historických parcích. Tisy patří mezi nejtemnější jehličnany. Uplatní se proto zvláště jako kontrastní pozadí za jiné světle zbarvené dřeviny, nebo jasně kvetoucí květiny. Jsou ve všech částech kromě dužiny jedovaté a jsou nebezpečné pro domácí i lesní zvířata. Mají úžasnou regenerační schopnost. Tisy v minulosti tvořily v Evropě rozsáhlé lesy. Jsou nesmírně skromnými dřevinami. Velmi dobře snášejí stín a proto se často vysazují pod vyšší podrosty. Daří se jim na všech půdních typech, kromě příliš suchých písčitých stanovišť. Jsou vápnomilné. Dožívají se v plném zdraví a vitalitě několik tisíc let.

V linhartovském arboretu jsou zastoupeny čtyři druhy tisů; Taxus baccata, T.cuspidata, T. x media, T. hunnewelliana a jejich kultivary.

Výsadba neuvěřitelných 88 taxonů představující napěstovaných 744 keřů, předcházela dvanáctiletá pečlivá pěstitelská práce. Rozpěstované rostlinky a řízky byly získány z devíti nejvýznamnějších zámeckých parků a arboret z České republiky. Vypěstování vzrostlých sazenic schopných k výsadbě je mnohaletá záležitost. Tisy množeny vegetativním i generativním způsobem rostou velmi pomalu. První kořínky řízků se objevují až kolem jednoho roku.

Na jaře roku 1991 nastal pro nás toužebně očekávaný okamžik, kdy již bylo možno na připravené plochy vysadit všech 744 napěstovaných rostlin.

Tisy jsou jedinou jehličnatou dřevinou, která se svou stínomilností především hodí jako podrost pod vyšší hlubokokořenící stromy. To vše jsme s důkladností respektovali.

Vytvořily se tak nádherné skupiny starých věkovitých stoletých stromů a tisů. V této bohaté sbírce tisů byly zastoupeny všechny známé habituální typy:

"baccata", "pendula", "gracilis", "overeynderi", "fastigiata", "erecta", "expansa", "compacta" a "repandens".

Právem jsme byli s manželkou hrdí na unikátní zastoupení 88 taxonů na jedné ploše. Pro mnohé šlechtitele a pěstitele, se kterými jsem dlouhá léta spolupracoval, byla jejich návštěva v arboretu spojena se získáním a odebráním sadebního materiálu pro další rozmnožování vzácných taxonů tisů i jiných okrasných dřevin. Naplňovalo mě to uspokojením, že jsem tak mohl po létech vzájemné spolupráce v oblasti rozšiřování význačných okrasných dřevin zámeckých parků a arboret oplatit stejnou službou.

Nevšední zájem odborné i laické veřejnosti nám působila radost z dobře vykonaného díla. Po dlouholetém úsilí se tak může Arboretum Linhartovy bezesporu pochlubit jednou z největších sbírek tisů ve Slezsku, na Moravě a v Čechách.

BUK

Již za dávných časů byl buk považován za symbol dlouhověkosti, síly a zdraví. Svůj šat mění v každé roční době. K oslavě jara se zdobí jemně ochmýřenými křehkými lístky a vyvolává v člověku pocit radosti a naděje. V horkých letních měsících svítí stříbrolesklé kmeny kontrastně v zeleném stínu, který si buk vytváří svou chrámovou klenbou. Na podzim využívá dlouho pestré palety barev od citrónové žluti přes červenou po sytou hněď. V zimě se statné vřetenovité pupeny a štíhlé větvičky zdobí krajkovím z jinovatky, připomínající lomem slunečních paprsků drobné a blyštivé démanty. Jednotlivé stromy mohou dosáhnout stáří až 900 let. V minulosti v třetihorách patřil buk i dub mezi stálezelené stromy.

Před první výsadbou v roce 1980, byl buk zastoupen v zámeckém parku jen dvěma taxony. Bukem lesním a jeho červenolistou odrůdou ´Atropunicea´. Další tři odrůdy růžově pestrou ´Roseomarginata´, žlutobělavou pestrou ´Albovariegata´ a ´Tricolor´s růžovým nádechem jsem narouboval na semenáčky nebo na stromečky předem nahrnkované a později vysázené zpět do zámeckého parku.

Při výsadbě jsme počítali s podzimním efektem, velmi působivým vybarvením buků v kombinaci s ostatními dřevinami.

Pestrolisté odrůdy byly vysázené kolem cestiček, aby se návštěvníci mohli zblízka potěšit pohledem na krásné olistění.

Buky velmi dobře harmonizují s domácími křovinami a bylinami a proto jsme přísně chránili původní podrost meruzalky alpské a srstkovité, bezu hroznatého, brslenů, atd. Pod staletými buky bylo vysázeno větší množství kapradin, sněženek, bledulí, zimolezů aj. Byla to nádherná kombinace starých věkovitých stromů s ostatními rostlinami, která oživila jejich společenství.

JAVOR

Inspirují-li přírodní útvary člověka k umění, pak javory byly modelem stavitelům gotických domů. Zapojené koruny na štíhlých kmenech připomínají konstrukce listové mozaiky. Javory vynikají také barevností. Žlutozelené hrozny květů ohlašují příchod jara ještě před zelenou svěžestí prvních lístků. Dekorativním prvkem jsou shluky visících dvoukřídlých semen, které se zřetelně rýsují na zeleném pozadí dlanitých listů. V lesním šeru upoutá zraky člověka pestrá mozaika mramorovaných kmenů. A ještě jednou - to na podzim se javor ozdobí zlatem opadávajících listů, jejichž jas jako by chtěl soutěžit se září podzimního slunce.

Při prvotním záznamu v roce 1980, byly zastoupeny jen tři druhy javorů, které přežily poválečnou devastaci zámeckého parku. Acer platanoides, jeho odrůda ´Schwedleri´ a Acer pseudoplatanus. Javory rostou ve čtyřech světadílech. Nejrozsáhlejší výběr je v Číně a Japonsku.

Vypěstovali a zasadili jsme do zámeckého parku devět druhů, které značně přispěly k oživení skupin s ostatními dřevinami.

Malebné typy "negundo", "palmatum", "ginala", "pendula" aj., jsme vysazovali jako solitéry nebo rozvolněné skupinky, aby vynikly svou pestrostí hlavně při podzimním vybarvení před zelenými dřevinami.

Pestrolisté javory byly vysazovány s citem tak, aby se nevhodně nenarušilo celkové ladění kompozice.

Pod staletými původními javory a ostatními stromy "pamětníky", jsme vysadili veliké množství domácích bylin: kapradí, čemeřice, lýkovec, plicník, sněženky, barvínek. Prosluněné stráně byly obohaceny náprstníky, jestřábníkem oranžovým aj. Rovněž lilie zlatohlávky vypěstované ze semen z původních porostů v parku zkrášlily a obohatily bylinné patro. Nejpůsobivější jsou však na jaře ohromné koberce kvetoucích sasanek a menší skupinky konvalinek, které snad pamatují i zakladatele obce Linhartovy, biskupa Bruna ze Schanenburku z roku 1255.

BŘÍZA

Tento štíhlý strom připomíná svou panenskou čistotou dívčí půvab a patří mezi nejhezčí z našich dřevin. Brzy na jaře pozdraví probouzející přírodu svěže zelenými lístky, které jako pohyblivé záclony propouštějí nebeskou modř. Březové hájky připomínají tančící víly na zelených kobercích, protkaných tisíci pestrých kvítků. Na podzim pak ukládají přírodu ke spánku žloutnoucí březové lístky, houpavě klouzající jako zlaté vločky k zemi. Krása břízy se nezapře ani v zimě, kdy splývající proutí, ozdobené závojem jinovatky se leskne v paprscích nízkého slunce.

Bříza má úžasnou vitalitu - uchytí se velmi snadno na každém stanovišti.

V zámeckém parku byla v poválečných letech po roce 1945 zastoupena jen dvěma druhy. Břízou bílou (Betula verrucosa) a pýřitou (Betula pubescens) a to jen několika málo jedinci.

Břízy vynikají svou oslnivou bělostí a tmavými výraznými lenticely, sloužící k ventilaci (provětrání) vnitřních pletiv. V období vegetačního klidu se uzavírají korkovou vrstvičkou pro úsporné hospodaření s vodou.

Graciózně kontrastují jako předsadba před tmavšími i barevnými listnáči a jehličnany. To jsme s důkladností respektovali. Obohacen byl sortiment hlavně převislými roubovanci. Jedna z nejkrásnějších bříz rostoucí na naší planetě Jaquemontova (Betula jacquemontii), pocházející z pohoří Hindukuši a Himaláje, jsme naroubovali přímo na semenáčky rostoucí v zámeckém parku. Tuto královnu bříz, jak jsem ji nazval, velmi zkrášlila sadovnické kompozice. Byla a je stále vděčným objektem pro fotografy.

Bříza všeobecně jako pionýrská dřevina je pro svou nenáročnost důležitou dřevinou při osazování zdevastovaných a neplodných lokalit. Stromovité typy se velmi dobře uplatňují jako alejové stromy v městech a hlavně v krajině. Semena bříz jsou důležitým zdrojem potravy pro ptactvo.

LÍPA

Lípa byla odedávna nazývána královnou medonosných rostlin. Srdčitý tvar listů a bohatě členěný květ jsou jedinečnými výtvory přírody. Na silném kmeni se rozkládá široká, hustá a kulovitá koruna. Svěží jarní zeleň vystřídá v létě sytě zelená barva listí. V čase, kdy již všechno odkvetlo, zazáří její koruna zlatem se třpytících kvítků, jejichž sladká vůně upoutá pozornost lidí a hlavně včel.

Již v minulém století zdobily ztepilé lípy parky a sady paláců a dodávaly jim majestátu. Vjíždět do paláců lipovou alejí bylo dovoleno jen těm nejváženějším hostům.

Z estetického hlediska oceňujeme její mohutnost, užitečnost a dlouhověkost (až 1000 let). Jan Kollár ve svých básních počátkem 19. století přijal lípu jako symbol slovanské vzájemnosti.

Za parných dnů vyhledávají lidé rádi její chladný a osvěžující stín.

V zámeckém parku rostou lípy od nepaměti. Je zde zastoupena jen dvěma druhy: Lípou srdčitou (Tilia cordata) a lípou velkolistou (Tilia platyphylla) a jejími kříženci. Mnoho náletových dřevin lip bylo při obnově zámeckého parku (od roku 1970) nutno vyklučit, aby se uvolnily plochy pro výsadbu a vytvoření sadovnických kompozic s ostatními důležitými okrasnými i domácími dřevinami.

Pro kontrastní kombinaci s ostatními keři a stromy byly vysázeny v blízkosti starých lip škumpy, některé červenolisté okrasné dřeviny, brsleny, hlohyně a kvetoucí trvalky, např. chryzantémy.

Staleté lípy jsou skutečnou chloubou a ozdobou zámeckého parku. Potřebovaly by však nutné ošetření, pro které se mi nikdy nepodařilo sehnat dostatečný finanční obnos. Věřím, že jednou lidé zodpovědní za osud zámeckého parku pochopí nutnost záchrany věkovitých lip i ostatních staletých stromů rostoucích parku po příští generace.

Lípy patří mezi pionýrské dřeviny, hlavně při ozeleňování strání, neplodných půd a skalnatých stanovišť, které svou listovou hmotou při odpadu zúrodňují. V době kvetení mají značný včelařský a lékařský význam.

DUB

Dub je symbolem síly, mohutnosti a dlouhověkosti. Nejstarší stromy se odhadují přes 2000 let stáří. Téměř u všech národů světa se duby velikáni vždy těšily mimořádné lásce a úctě a často byly prohlašovány za posvátné stromy. Římané ho považovali za nejkrásnější strom. Dub ztělesňoval Jupitera. Plinius starší psal o dubech jako o stromech "nedotčenými staletími, stejně starých jako vesmír, ohromujících svým nesmrtelným osudem" jako "o největším divu světa". Také staří Řekové uctívali dub, který považovali za posvátný strom a zasvětili ho Apollonovi, bohu slunce, vědy a umění. Dub, jako strom pevnosti, odolnosti a dlouhověkosti se stal symbolem germánství. Za posvátný strom ho považovali také Slované, kteří ho zasvětili hlavnímu pohanskému bohovi Perunovi, bohu hromu a blesku. Kořenový systém dubu proniká velmi hluboko (až 100 m) a dosahuje vodonosných vrstev, tím vzniká uzemění a proto blesk nejčastěji zasahuje dub. Ve středověku se lidé báli porážet duby, neboť se soudilo, že to přináší neštěstí. Je nesporné, že taková úcta, ale i strach pomohly uchovat staré duby. Bylo zjištěno, že vzduch dubového lesa má léčivé účinky, působí blahodárně na psychiku a pomáhá snížit krevní tlak. Za dávných dob bylo zvykem na náměstích nebo na návsích vysadit dub. Pod tímto stromem se pak řešily nejdůležitější záležitosti, vynášely se rozsudky. Škoda, že tito "Strážci století" jako svědci dávných věků nemohou promluvit. Jistě bychom se mnoho zajímavého dozvěděli.

V zámeckém parku patří duby k nejstarším a nejcennějším stromům. Nejstarší pamětník dosáhl v roce 2000 osmsetšedesát let (měřeno bio energií).

V témže roce se již v silně proschlé koruně objevilo několik málo žaludů. Z vysetých semen na jaře v roce 2001 vyrostly krásné stromečky. Tři byly nasázeny blízko mateřského stromu na počest nového tisíciletí. Jeden jsme s manželkou vysadili u našeho domku, ke kostelu, na hřbitov a na ostatní památná místa v naší obci, k přivítání třetího milénia.

Ke dvěma domácím druhům, dubu zimnímu (Quercus petraea) neboli drnák, dubu letnímu (Quercus robur) zvaný křemelák a jejími kříženci, byl vysázen asi před 150 léty dub červený (Quercus rubra) pocházející z východní části severo-amerického kontinentu. Další druhy bohužel nebyly vysázeny. Moji snahou bylo především zajistit jejich ochranu před vandaly, např. loupání kůry a oproštění každým rokem od náletových dřevin a buřeně. Více než čtyřicet let bylo mojí největší snahou vzbudit zájem u příslušných úřadů a zajistit finanční prostředky pro nutnou asanaci a ošetření všech nejcennějších a nejstarších druhů stromů rostoucích v parku. Vše marné. Staletých dubů zde roste nejvíce. Co strom, to pamětník a osobnost, vzbuzující u znalců přírody obdiv a úctu. Snad v budoucnu bude pochopena moje snaha zachovat pro příští generace tyto divy přírody.

Všechny druhy dubů patří k nejdůležitějším stromům při sadovnických úpravách. Nádherné stromy vynikají především svou malebností a mohutností ve stáří. Uplatňují se solitérně, nebo v rozvolněných skupinách. Domácí druhy tvoří při krajinných úpravách nebo nových výsadbách kostru sadovnických kompozic. Hluboko kořenící duby se výborně hodí při osazování hrází rybníků, kamenitých vyprahlých a skalnatých svahů nebo kopců. Jsou výbornými alejovými stromy na ochranu proti větrům. Některé druhy se obzvláště hodí do blízkosti budov, třeba jako domácí strom nebo jiných architektonických výtvorů.

Duby harmonizují téměř se všemi listnáči, avšak s jehličnany jsou v mírném kontrastu. Svými žaludy poskytují hojnost potravy pro lesní zvěř, hlavně v zimním období.